Jan Mertl: Od zakládajícího hráče k hlavnímu trenérovi Nordians

Datum: 25.01.2023

Zobrazeno: 45x

Autor: Nordians

Jan Mertl: Od zakládajícího hráče k hlavnímu trenérovi Nordians

Od rozhovoru s předsedou a hráčem týmu Nordians, Lukášem Buřtem, již uběhl nějaký ten pátek a tak jsme vyzpovídali dalšího člena týmu.

Tentokrát přinášíme rozhovor s nedávno zvoleným hlavním trenérem Janem Mertlem.

Jan "Johny" Mertl u týmu bez pár chvilek stejně jako Lukáš působí od jeho samého začátku. Byl u všech důležitých momentů, všech odehraných soutěžních sezon a jako hráč týmu přispěl na pozici Offensive a Defensive Linemana. Poprosili jsme Johnyho, aby nám zaslal na pár otázek stručné odpovědi. Stručnost ovšem není tak úplně jeho silná stránka, a tím pádem vám na středeční večer přinášíme pořádné čtení.

1) Jak jsi se dostal k fotbalu a jak dlouho se mu již věnuješ?

Za to, že se věnuju dneska fotbalu vlastně vděčím svojí tetě. Od mala jsem s ní trávil spoustu času. Teta uměla perfektně anglicky a hodně cestovala. Takže jsem si nejdřív našel zálibu právě v angličtině a než jsem se nadál, byl jsem kompletně posedlý americkou kulturou, hudbou, seriály, sporty. A fotbal se hodně rychle dostal na první místo. Sledují ho řekněme od roku 2006? To byla tuším první NFL sezona, kterou jsem měl možnost vidět v televizi. No a někdy 2012/2013 jsem pak zjistil, že si pár bláznů v Teplicích hází šíškou v parku a hledají další, co by se k nim přidali, takže jsem dvakrát neváhal a přidal se k nim.

2) Co tě konkrétně na amerických sportech, obzvlášť na fotbalu, tolik zaujalo?

V první řadě jejich přístup k fandění. Na stadionu se slezou fanoušci z různých koutů země, každý na sobě má dres svého oblíbeného týmu a v klidu si seděj vedle sebe, baví se. Než začne zápas, tak třeba i před stadionem něco pogrilujou, dají pivko, ta mentalita fandění tam je zkrátka jiná. V Evropě se to asi zlepšuje, ale třeba i v Česku je stále reálný, že když si třeba Slávista sedne v dresu mezi Sparťany, nemuselo by se mu to vyplatit. Jsem pro rivalitu, ta ke sportu patří, ale hlavně na hřiště. Mezi fanoušky by měla končit max v rámci nějaké slovní přestřelky, máme furt co dohánět. A fotbal konkrétně mě chytil instantně, těch důvodů je spousta, ať už komplexnost fotbalu, strategie, tvrdost, originalita, napětí. Je tam vše a jakmile to začnete i hrát, tak ta týmovost je na jiný úrovni než v jakémkoliv jiném sportu, a že jsem jich pár vyzkoušel. A to nejdůležitější, díky fotbalu jsem se našel. Lidi od Nordians, ať už bývalí nebo současní spoluhráči se pro mě stali mojí rodinou a za to jim budu do konce života vděčný.

3) Jaký máš názor na stav fotbalu v ČR, možná v Evropě celkově?

Je super, že popularita fotbalu u nás stále roste. Naštěstí je tu tenhle sport už pevně zakořeněný a díky stabilním základům, jako jsou organizace IFAF nebo v ČR ČAAF, tak je ten rozvoj každý rok o něco větší a celková úroveň se zvedá. Jediné co, tak fotbal si myslím vyžaduje o dost víc investovaného času, než jiné sporty. Musí být okolo lidé, kteří tomu obětuji velkou část svého volna, většinou na úkor jiných povinností, práce, rodina apod. A to je asi to nejtěžší, mít k dispozici lidi do organizace, kteří zvládnou se tím vším prokousat a to v kombinaci s osobním a pracovním životem. Ale rozvoj je stabilní a fotbal na oblíbenosti stále získává, to je důležité.

4) A kde si pak v rámci rozvoje stojí tým Nordians, přeci jen na scéně působí relativně dlouho, neměli by se pohybovat třeba již i ve vyšší soutěži.

Měli. Určitě si za to můžeme převážně sami. Ať už se jednalo o interní záležitosti týmu, rozdílné názory a ideologie mezi členy týmu, špatná rozhodnutí. Těch křižovatek, na kterých se dalo zahnout jinak a třeba by to jinak dopadlo, bylo spoustu. A samozřejmě v Ústí nad Labem působí Bladi, kteří vznikli ještě před námi, hrajou první ligu a určitě jsou tak při rozhodování, za koho zkusit hrát, pro některé lidi atraktivnější. Jsme tam kde jsme, s tím rozdílem, že už to máme v hlavách srovnaný a i když jsme teď dá se říct ve fázi přestavby týmu, možná i znovu budování, tak odhodlanější než kdy předtím. Minimálně mohu mluvit za sebe. Jen to chce, jak jsem zmínil, pevné základy, které se právě teď snažíme postavit.

5) A tím se dostáváme k tomu, že jsi se rozhodl letos poprvé sezonu nehrát. Naopak jsi byl jmenován hlavním trenérem týmu. Co za tvým rozhodnutím stálo?

Vlastně jsem byl vždy tak nějak hrající trenér, pro jejich nedostatek. V případě zahraničních trenérů jsem jim asistoval jak to šlo, snažil se sbírat zkušenosti, pozorovat, učit se a vždy jsem doufal, že až skončím s hraním, budu full time trenér. Asi to přišlo dřív, než jsem čekal, i vzhledem k současné situací mi to ale dávalo smysl. Měl jsem pocit, že v první řadě potřebujeme nějakou strukturu, a tu vám dodají právě trenéři, takže to tak vlastně vyplynulo.

6) Takže poprvé z hrajícího trenéra na coache, a hned hlavního, relativně velký skok. Byl jsi z toho nervozní?

Vlastně už z mojí strany jeden pokus o trénování proběhl a to u ženského týmu v Teplicích, Hilders, s kterými jsme odehráli jednu sezonu. Tenkrát jsem na to ještě asi nebyl dost mentálně připravený a rozhodně jsem pro holky mohl udělat víc. Ale chybami se člověk učí. Nicméně k otázce, zda jsem nervozní… Jakmile se člověk postaví před smečku ženských, které jsou dost odvážné na to hrát americký fotbal, asi ho už jen tak něco nerozhodí, takže to pro mě minimálně byla super zkušenost.

7) A jak to zatím probíhá u Nordians? Podle představ nebo jsi doufal v něco jiného?

Ani to, či ono. Řekněme, že je to maraton, ne sprint, zkuste se mě zeptat za rok nebo za dva.

A co tě baví víc bys dokázal říct?

I na to je asi brzo. Ta pravá zkouška bude samozřejmě první zápas, až budu tým řídit poprvé ze sideline a ne z hřiště.

9) Na čem se snažíš jako trenér hlavně pracovat a zlepšit oproti tomu, jak to v týmu chodilo dřív?

Hodně jsem o tom přemýšlel, a jak už jsem zmínil, chci týmu hlavně dodat nějakou strukturu. Je důležité, aby tréninky měli smysl. Dřív jsme skoro každý trénink drillovali něco jiného, než jsme se tak v něčem dokázali pořádně zlepšit, už jsme byli u další věci. Tentokrát, dokud nebudeme pořádně zvládat jednu věc, zůstaneme u ní a budeme pilovat tak dlouho, než v tom budeme stoprocentní. Pak má teprve smysl se pohnout dál.

10) Ambice za 3 roky?

40 a víc lidí v týmu, vysoká účast na tréninku, vyšší soutěž než do které nastoupíme teď.

11) Je to zvládnutelné?

Je. Jak jsem říkal, chce to jen tu investici času. Jsem ale odhodlaný a vím, že nejsem v týmu jediný. I když jsme momentálně od ideálního počtu hráčů daleko, základ který máme, na tom se už stavět dá, navíc Lukáš Buřt už má také o dost víc zkušeností co se týká organizace týmu, takže věřím, že to společně zvládneme.

- Nakonec ti dáváme volné slovo, máš-li jakýkoliv vzkaz, teď je ta ideální doba.

Momentálně snad jediný, rád bych vyzval celé Teplice, ale i přilehlé okolí, aby nás podpořili jak jen můžou. A pokud hledáte nějaký koníček, zálibu, nebo snad i životní poslání, u nás je pro všechny místa dost, od organizace týmu po hráče. Kdo ví, třeba pro vás fotbal je to pravé, stačí nám napsat.

Příští zápas